Básníci a veršotepci.

Dnes může publikovat každý dělá to! Zatracený internet…
Malá úvaha o (po)tvořitelích poezie, literatury v řeči vázané.

Poznatek 1:
Každý básník je veršotepec. Nesmí se mu to říci, rozplakal by se. Básník musí být mocen veršování jinak by nemohl básnit. Nemůže být sochařem někdo, kdo neumí vzít do ruky majzlík!

Poznatek 2: Jen málokterý veršotepec je básník. Nesmí se mu to říci, mohl by se posrat.

Poznatek 3: Básník tvoří, aby tvořil, veršotepec píše, aby publikoval.

Publikování: Básník jaksi z podstaty chce publikovat knižně a nemá to lehké. Nakladatelé se do poezie nehrnou, protože ač o sobě vzletně hovoří jako o dělnících kultury, raději vydávají něco, z čeho jsou peníze. Díla veršotepců knižně nevydávají vůbec, nakladatelé ze sebe nedělají idioty.

Kam tedy s verši veršotepče co si o sobě myslíš, že jsi básník?

Na Blog?

Blogy otevřené širokému publiku jsou všude a na nich myšlenky a myšilenky a kecy a bláboly… Přispěvatelé s výjimkou několika málo autorů, kteří mají co říci přispívají a přispívají v domnění, že svět obohacují plody svého ducha, šikují nebo baví masy. Díky provozovateli blogu za šíření kultury!

Blog je obchodní záležitost. V pozadí je vždy nějaký ten s žokem peněz, který celý ten cirkus platí aby šířil názory, které společnost oblbnou, zaslepí a otráví do stavu ve kterém bude žok peněz tloustnout a kynout.

Že je tomu tak poznáte snadno. Blog má totiž moderátory! Téměř vždy se jedná o mládence a děvy v ranku pologramotných (umějí číst, nikoli však psát) poloblbů, neschopných se uživit jinak, než lezením do zadku někoho kdo má prachy. Svou sebeúctu si podepírají tím, že oni mají „Ty správné názory“. Fujtajbl! Osobně jsem byl vyobcován z jednoho našeho veleblogu cenzorskou Mařenou, která vyhodnotila mnou použitý verš převzatý z oficiálního překladu Marseillaisy jako výzvu k násilí a projev militantního xenofoba. Minutu jsem žasnul, dvě minuty se rozčiloval a pak udělal to jediné možné: Moderátorce jsem napsal, že je blbá kráva a své členství zrušil. Urazila se! Jsem prý špatný člověk a ona se mnou nechce mít nic společného.

Na Web?

Někam, kde lze zkřížit svůj brk s ostatními a zabojovat! Tak vznikl literární portál. Někdy nějaký navštivte a budete žasnout, jaké hovadiny je schopen člověk zplodit. Jednou jsem se pokusil vstoupit na portál Liter.cz ale vyloučili mě. Měl jsem jedovatě trefné poznámky k dílům přispěvatelů a také jsem napsal básničku, která se jim fakt nelíbila.

Co je tu zoufalství co je tu bolu,
co lásek umrdlých s živými spolu!
Co je tu slz a touhy,
za celý portál dlouhý!
Krví ran co nikdy nebudou zhojeny,
je pažit portálu den co den hnojený!
Jak žírná je ach tato louka,
pro básnického nedouka!
Co je tu zoufalství, co je tu bolu…Toť skvělé pastviště cynických volů,
jako jsem já.Tramtadadá!

 

Hodnocení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *