Ký být či nebýt.

Měl to být Sonet ve stylu Shakespeare! Není… Ale je to posmutnělé veršování tváří v tvář obrazu v zrcadle jazykem tak trochu dřevním.

Je dilema ký být či nebýt..
Stín tenký vrhat jak zná jen nudle pouhá,
či vyhlížet jak Bibenduma brat?
Dietu držet, nebo klidně co chci žrát?
Zda nervní a cel rtuťovitý být,
či čivy tukem obaleny, znáti jenom klid…

Ó šate! Ty těla neúprosný měřiči!
Ty chvíli kata smyčce podoben,
vražedně škrtíš oblinu života kol pasu se mi šířící.
Pak po čase mi zas kolem těla plandáš,
jak zavěšen byls na strašáku co v zelí vetknut na stráž…
A zrcadlíš, že snaha moje k smíchu jen.

Je jisté toliko že po létech co dozní umíráčku ston,
se změní schrána těla mého v tichý skeleton.
Já seznám slast, co nenabíd mi celý život bídný!
Nebudu tlustý a přesto budu klidný.

 

 

Hodnocení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *